Jaroměřskému rapidu patří řada superlativů. Ale. Bylo nastaveno nešťastné, již přežité tempo 2x15 minut bez jakéhokoli + x. Je vadou ve všech rapid turnajích.
Jako kluk jsem zažil bleskáč na diktát (bílý teď, černý teď). Přežilo se, technická revoluce přidala hodiny. Nejdříve ty budíky a potom, jsou tady teprve asi 30 let, hodiny digitální. Přišel Bobby Fischer, dá se hrát s přídavkem a partie nemusí končit pro hráče v jasně remízových pozicích vynuceným překročením času, ale celkem jistým pokynem rozhodčího prohlášením remízy. Zkostnatělé tempo bez přídavku je potřeba úplně vymýtit a šachy posunout zase o kousek dál od přesýpacích hodin, protože "budíky" se už nepoužívají nikde a přidaný čas je daleko lepší.
V partii o první místo Jaroměři, v silnější kategorii starších chlapců došlo k souboji hráčů našeho klubu Vaška Kroulíka a Lukáše Zelby. Po dramatickém průběhu zbyly hráčům nestejnobarevní střelci a nebylo kudy prolomit. Vašek měl přes 2 minuty, Lukáš 12 vteřin. Mohl by ho tedy "shodit". Ale šachy lze i povýšit a polidštit proti tomu, aby hráči nezbytně nutně blicali do spadnutí v pozici, kterou nemohou prolomit. Prostě to natřít volbě nevhodného tempa a zachovat šachu punc královské hry. Vyšším principem než vítězství v partii nebo v turnaji je dodržení šachové etiky. Protože jsem viděl, že tito dva nejlepší hráči celého turnaje blbnou jako splašení, řekl jsem polohlasně, že slušní hráči mohou nabídnout remízu. Vašek Kroulík to vyslyšel, nabídl remízu, získal cenu fair play a ukázal všem přítomným (i nepřítomným) hráčům charakter.
Kdyby Vašek trval na prehistorickém tempu, vyhrál by turnaj. Takhle je pro slušné lidi vítězem mnohem váženějším.
