Jaká je budoucnost soutěží družstev?
Letos poprvé, po 40 letech, nehraju vůbec soutěže družstev. Původně jsem o tom přemýšlel tak, že je to prostě jen moje „únava materiálu“. S postupujícím podzimem ve mně ale sílilo přesvědčení, že je to obecnější problém.
Tak bych se v čase vánočním, kdy se zastavujeme, bilancujeme a přijímáme předsevzetí, s vámi chtěl o úvahu podělit.
Všechny sporty mají problémy s udržením své atraktivity a členské základny. Šachy také postihuje tento trend a možná někdy i více než jiné sporty. Myslím, že je to z velké části způsobeno časovou náročností. Vše se zrychluje, sportovní soutěže zkracují. Hrací tempo v šachu se také trochu zrychlilo. Ale málo. V České republice stále přežívá mnoho turnajů s formátem 8 dní a 9 kol. V zahraničí jsem v poslední době absolvoval řadu turnajů, kde se hrálo jen na 7 kol za 3-4 dny. Dokonce se množí v cizině i turnaje na 5 kol za víkend. FIDE tomu jde naproti, když ELO lze počítat už u partií, kde jeden hráč má na celou partii 60 minut. A u nás? Nemluvím o soutěžích, kde se hraje o mezinárodní tituly a velké peníze, ale o turnajích a soutěžích pro běžný šachový lid.
Jistě se můžeme bavit o tom, že šachová kvalita hry roste s delším tempem. Ale o kolik? A je to třeba? Nechtějí si šachisté většinou prostě jen zahrát a pobavit se? Nejsou už dnes bleskové turnaje (viz účast na MČR v blesku před týdnem) a rapid stejně populární (nebo i víc), jako klasický šach?
A pak je tu ještě fenomén internetu. Řada, zejména dříve narozených šachistů, řekne, že se chtějí se soupeřem vidět a podat si ruku. Rozumím. Většina mladších to ale takto nemá. Obrovská výhoda internetu je, že na vás stále „čeká“ nějaký soupeř. Hrajete v den a čas kdy máte volno, chce se vám, máte třeba jen 30 minut, potřebujete se odreagovat atd. Můžete ovlivnit sílu soupeře, hrací tempo, hrát na mobilu…. Bez vazby na pevné termíny a místo zápasu.
Právě vyšla knížka FM Davida Holemáře s názvem „To se nehraje“. Ještě mi nepřišla 😊, ale v recenzi na ni se píše, že autor za 5 let sehrál 180 tisíc! partií na internetu. Šílené číslo, ale právě naznačuje trend. Pokud někdo Davida Holemáře nezná, tak je třeba říct, že se nejedná o žádného na počítači závislého mladíka. Je to v podstatě můj vrstevník, je mu 50 let a jeho nejvyšší rating v životě dosahoval 2380. Přesto dnes hraje převážně šachy na internetu. Schválně jsem se šel podívat na své statistiky na Lichess. Za necelé 4 roky co jsem přihlášený mám odehráno 9000 partií. To není srovnatelně mnoho, ale vzhledem k mé ne/aktivitě v běžných šachových soutěžích je zřejmé, že jsem se také přesunul na internet. A tak bych mohl pokračovat dál. Docela nedávno jsem o této problematice hovořil se známým na Slovensku (IM a ELO cca 2450), který v podstatě přestal hrát jinde než na internetu. Nemyslím si, že hráči s nižší šachovou výkoností to mají jinak. Spíš naopak. Může si o tom každý myslet co chce, ale zastavit to nejde. A bude hůř. Vlastně ne hůř, bude to prostě jinak! Už dnes je šachistů na internetu násobně víc než v soutěžích družstev. Čím mladší hráč, tím větší vazba na internet a menší na šachy takové, jak jsme se znali dřív. Vzpomínám si, jak jsem se před lety smál, že někdo „smaží“ celé hodiny počítačové hry. A dnes je e-sport respektovaný a míří na olympiádu!
Proč to celé říkám v souvislosti se soutěžemi družstev? Jsem přesvědčený, že i soutěže družstev se časem přesunou na internet. Možná můžeme tento proces pozdržet, pokud usoudíme, že postupné přibližování je lepší varianta než náraz do zdi.
Pojďme se bavit o soutěžích na úrovni KP (možná i 2. ligy) a níž. Extraliga a 1. liga jsou profi. Trochu jiný svět. Ostatní soutěže hrají ti, kteří si prostě jen chtějí zahrát, asi…. Systém drží setrvačností, ale možná už nyní odrazuje svou časovou náročností. I šachisté jsou jenom lidé. Mají rodiny, často 2 práce nebo směny o víkendech, jiné koníčky atd. V tu chvíli, mně to alespoň tak připadá, mohou šachy vypadat jako neúměrný žrout času. Opravdu nechci v neděli vstávat v 6:30, jet do Rychnova, přesednout a jet do Jihlavy. Zápas začne v 10:00 a skončí, dejme tomu v 15:30 (i déle) a když to dobře půjde, tak jsem v 18 hodin doma. Od chvíle, kdy jsem vyšel ze dveří uplynulo min 11 hodin, já odehrál jednu partii (možná taky za hodinu). A to ještě s vědomím, že soutěž probíhá od října do dubna a stále musím být „ve střehu“. Děkuji nechci.
Dobrá, možná to byl extrém. Tak třeba KP, uvidíme, jak to vyjde časově. Jedu v 7:30 do Rychnova, pokračujeme do Náchoda (naštěstí třeba ne zrovna do Vrchlabí). V 9 hodin začínáme, zápas končí ve 13:30. A doma jsem tak před 15h. To už je lepší. Za mě stále ale nepřijatelných skoro 7,5 hodiny na jednu partii o předem neznámé délce. A to se ještě může stát, že vám na poslední šachovnici nepřijde soupeř a vy jste jeli úplně zbytečně.
Tohle snad žádný sport nemá. Fotbal, hokej, tenis, florbal…. Utkání jsou kratší, často hrají alespoň 2 utkání za den atd.
Nevím….
Nepodkopáváme si tím vlastní židli? Neutečou všichni mladší (ale možná i starší) od šachů? Nebo alespoň na internet? Ve školství pracuji 25 let a tuším, jak děti a dorost žijí. Myslím, že nepřekvapí, že všechno vidí jinak, než my narození v minulém tisíciletí.
A přesto stále hrajeme soutěže družstev ve formátu, který popularitě nebo alespoň přijatelnosti nepřidává. Jsem přesvědčený, že pokud mají soutěže družstev dospělých vůbec existovat (šachy jsou individuální sport, ať se na mě nikdo nezlobí), tak bez změny to nepůjde. Mladé to nebude bavit (nakonec mají svoje mládežnické soutěže) a starší zaměstnaní nebudou ochotni věnovat tolik času. Aby to nebyla jen filozofická úvaha, tak navrhnu řešení. Následující návrh berte prosím, jen jako první vklad do diskuse.
Za mě by mohly pomoci tyto změny, nejlépe všechny najednou:
- Snížení počtu družstev v soutěži na 10.
- 3 hrací víkendy (2 zápasy sobota a 1 neděle).
- Tempo 60 min + 10s na hráče a partii (max. 60 min. + 30s).
Zajímal by mě, a třeba i někoho dalšího, Váš názor.
A pokud se vám zdá, že jsem příliš pesimistický a radikální, tak doporučuji článek na Novoborském šachovém serveru, což je jeden z nejčtenějších šachových webů, starý jen několik dní (hlavně jeho závěr). Vyšel těsně poté, co jsem své názory prezentoval v našem klubu. Odkaz na článek:
Magnus Carlsen pokořil další rekord | NSS.cz
Abych skončil nějak optimisticky. Šachy mě baví. Stále se nějakou menší formou pohybuji kolem trénování mládeže. Myslím, že pro vývoj osobnosti dětí mají šachy obrovský význam. Snad dnes největší za celou historii šachu. Měli bychom jít naproti tomu, aby to lidi bavilo, protože informace, že vám šachy „bystří mozek“ k šachu ještě nikoho nepřitáhla. To je snad ještě méně hodnotná informace, než že „Ministerstvo zdravotnictví varuje, že kouření poškozuje zdraví“ kdesi na dně krabičky cigaret.
Krásné a klidné svátky přeje
Petr Kačírek
Uvítáme i Vaše názory na tuto problematiku. Můžete je poslat na adresu redakce webu
