Ve Skutči, na samotném okraji Českomoravské vysočiny existoval šachový oddíl před půl stoletím. Jeho A tým hrál krajskou soutěž Pardubického kraje a oddíl vedl pan Karel Flídr. V týmu hrál starší pán František Roušar, byl už dávno v důchodu, pan Bulánek, který chodil v pátek na šachy s čibukem a foukal kouř přes šachovnici přímo na soupeře, pan Čulík z košumberské léčebny, pan Zavřel z Mravína a také jeden pán z Poličky, ale toho jsem vlastně nikdy neviděl, protože byl asi jenom na soupisce. A protože měl oddíl málo hráčů, tak to pana Flídra trápilo.
Já jsem hrál v pěti letech doma se starším bráchou dámu, ale říkali jsme tomu šachy. A jednou, to už mi bylo šest, byl na skutečské SVVŠ, tedy na jedenáctiletce, vyhlášen přebor školy. Přišlo 20 žáků od první po 11. třídu. Přihlásil jsem se a hrál. Bylo mi divné, jak všichni staví figury, skákal jsem pěšcem jako v dámě. Každou partii jsem se učil. Devátou partii jsem vyhrál.
Přišel jsem domů a chtěl hrát s bráchou šachy. Je o osm let starší a vysmál se mi, že to neumím. A já jsem vyskočil koněm a brácha se nestačil divit. Hráli jsme den co den. A pak jsem jednou vyhrál.
Za nějaký čas přišel do naší třídy pan Flídr a ptal se, jestli by někdo chtěl chodit na šachy. S kamarádem Mirkem jsem zašli na šachy a hráli v pátek v klubu. Pan Bulánek s čibukem chodil pravidelně a doma jsem vždycky pěkně smrděl. Ale měl jsem šachy rád. A pak nás vzal pan Flídr do Zaječic na sportoviště, mohli jsme hrát simultánku s velmistrem Hortem nebo jinými mistry. A také turnaj družstev. Půjčili jsme si holku z Vimperka…
Hrálo se vyřazovacím systémem a Skuteč skončila předposlední.
A já jsem chtěl hrát tak moc, že jsem jezdil léta jako náhradník družstva dospělých pro případ, že by někdo zaspal nebo nepřišel, mohl jsem s týmem jezdit na zápasy, třeba vlakem do Chotěboře. Stále jsem byl náhradník a za celou školní docházku jsem hrál jen asi dvakrát. jednou jsme hráli v Chrudimi v hotelu mezi nádražím a divadlem a proti mě seděl zkušený pan Procházka. Na můj vkus hrál neobyčejně pomalu, a tak jsem si mezi tahy otevřel Rudé právo a všichni se mi smáli.
V Zaječicích jsem hrál pak každý rok za jiný tým. I za Zaječice samotné. Díky Jardovi Hájkovi a Mílovi Votavovi.
A pak přišel skauting, šachy šly stranou. A za dva roky nám skauting zakázali a já jsem vzal všechny kluky v sedmnácti letech do klubovny a znovuzaložili jsme již zaniklý šachový oddíl Jiskry Skuteč. Za dva roky jsme postoupili z okresního přeboru do krajské soutěže! Jenže potom jsem musel na dva roky na vojnu, kluky na zápasy jsem zval korespondenčními lístky. A oženil se a odstěhoval jsem se do Kostelce nad Orlicí. Za pár let potom vznikla v Rychnově Panda.
Stále vzpomínám na pana Flídra. Kdoví, do které školy povede jeho stopa letos. Kdyby někde byla vidět, je možné, že tam bude šachový oddíl i za padesát let.
