Již v patnácti letech byla nejlepší v Československu. Když v sedmi letech poprvé navštívila elitní rychnovskou šachovou školu, asi netušila, kam se jednou se šachami podívá a koho pozná.
Již třetí pokračování exkluzívního rozhovoru s několikanásobnou účastnicí šachových MS a ME Martinou KOŘENOVOU - Holoubkovou (47), pro web Pandy a regionální noviny Orlický týdeník přináší Pavel Kumpošt. Přiblíží nám německou Bundesligu, kterou v roce 1994 vyhrála a zavzpomíná na MS v Buenos Aires, v Guarapuavě, v Mamai a také v německém Duisburgu, kde se stala třetí nejlepší juniorkou světa !!!
V které kategorii jste se stala poprvé mistryní Čech, nebo Československa? „Bylo mi patnáct a vyhrála jsem přebor ČSFR dorostenek v Šaľe. Potom jsem ho už vyhrála každý další rok. Zaujala jsem hrou a asi i vzhledem, kluci mi totiž začali psát psaníčka (směje se).“
Kam jste se podívala se šachami poprvé do zahraničí? „Jezdili jsme na turnaje do Polska. Pamatuji si turnaj v Bydhošti, kde jsem se poprvé seznámila s postavičkami smurfs = šmoulové. Koupila jsem si polštářkovou samolepku šmouly a nalepila ji na svůj šachový deník. Domů jsem si ještě přivezla figurky Sněhurky a sedmi trpaslíků. Hned první mistrovství Evropy v rumunské Mamai bylo to nejvíc vydařené. Před každou partií zněla sálem písnička, která mě uhranula. Dokázala mě nabít zvláštní energií. Líbilo se mi vše, moře, trenéři, naše výprava. Poznala jsem šachistky, s kterými budu soupeřit dál. A to se stalo. Viděly jsme se příště v na MS v Brazílii, v Buenos Aires a známe se doposud. Uvedu jednu, Innu Gaponěnko. Hrála se mnou i jako spoluhráčka v bundeslize. Tenkrát jsme vymýšlely, jestli se má vdát do Německa nebo ne. Zůstala u rodičů v Chersonu. Nabízela jsem jí u nás bydlení, když utíkala s dvojčaty z okupovaného města, ale chtěla za sestrou do Německa.“
Německá BUNDESLIGA
Válka na Ukrajině poznamenala tolik osudů, je to hrozné! Německou bundesligu hrajete dodnes? Za který tým a jak dlouho již? „Bundesligu hraji od sedmnácti let. Myslím, že jsem nejdéle hrající cizinka. Deset let jsem hrála za Drážďany, po čase se přidala velmistryně Eliška Richtrová, teď hraju za Rodewischer Schachmiezen. Mojí první československou kolegyní byla Regina Pokorná. Nyní je kapitánkou družstva.“
BUNDESLIGOVÝ tým Martiny Kořenové Rodewischer Schachmiezen.
Jak velkým zážitkem bylo pro mladou slečnu z Rychnovska hrát až v Jižní Americe? Podívat se v tehdejší době do Argentiny, nebo Brazílie se moc lidem z Čech nepoštěstilo. „Cesta po Brazílii byla s mnoha přestupy. Přiletěli jsme do Ria, pak jsme pokračovali letecky do Sao Paola a ještě jsme cestovali malým letadlem do Curitiby v oblasti Paraná. Odtud jsme cestovali čtyři hodiny autobusem. Vedoucím výpravy byl pan František Blatný. Stále nás vzdělával v portugalštině a místním zeměpisu. Byl milý a nijak na nás netlačil, ani šachově, ani jinak. Město mělo evropský nádech, náměstí, kostel, kulturní centrum, ve kterém jsme hráli. Přivítali nás hraním na tympány. Dodnes lituji toho, že jsem nejela k vodopádům Iguazú, připravovala jsem se na další partii a nechtěla jsem vypadnout z koncentrace. Hrály se dvě kategorie, do 16 a do 18 let. Umístila jsem se na pěkném pátém místě, jako první hráčka z ne postsovětských republik. Eva Repková obsadila úžasné druhé místo v kategorii do 18 let. Obdivovala jsem její skládané široké kalhoty. Na konci turnaje jí byly volné, zhubla 5 kg. A pak že šachy nejsou sport. Evička pro mě byla velký vzor ve všech směrech. Hrála na klavír, nosila krásné čelenky a uměla jazyky. Pamatovala jsem si ji z turnaje O kouzelné oříšky jako největší hvězdu turnaje.“
Jaké bylo o rok později mistrovství světa v Argentině? „Úplně jiné. Žádný vedoucí výpravy, trenér, jen já a druhý reprezentant z Ostravy, Víťa Rašík. Moc jsme se neznali a sami jsme přiletěli na letiště do Buenos Aires. Jenže ono bylo vzdálené 100 km od města. Nikdo nás nečekal, nevěděli jsme, co máme dělat. Společně s Rakušany, kteří přiletěli v obdobné sestavě, jsme nejdříve přespali jednu noc v provizorním hotelu, a další den jsme se přemístili do správného hotelu v centru Buenos Aires. Na pokoji jsem naštěstí byla s Rakušankou, ne s Víťou (směje se). Mluvila jsem s ní německy. Rakušanka mě poprvé vzala do Mc Donalds´ a naučila mě pít vanilkový milk shake. Po Buenos Aires jsem se pohybovala úplně sama, ve dne, v noci. Při šachách se nedá čekat, až jiný dohraje. To by mohlo trvat hodiny. Chodit po městě bylo jako procházení se po šachovnici. Síť ulic odpovídala čtverečkované síti. Moc se mi město líbilo. Spousta parků, pěkných historických staveb a město zvyklé na cizince. Domů jsem se ozývala z telefonní budky na mince, a to až několikátý den po příletu. Výsledky jsem zkreslovala. Prohra byla výhra. Vždyť jsem byla daleko, chtěla jsem si to užít. Alkohol jsem do dvaceti let nepila, ten nepatřil do mého sportovního nasazení. Argentině jsem po návratu vždy fandila. Ve fotbale, v tenise. Muzikál Evita jsem poslouchala na cd při trénování.“
1992, ROK SNŮ. Stala se dvojnásobnou mistryní ČSFR a startovala na dvou mistrovství světa! V Duisburgu a Buenos Aires.
Šlo určitě o nákladné cesty a Šachový svaz asi vše nezaplatil, oslovili vaši rodiče sponzory? „Na žádnou akci jsem sponzora nepotřebovala, jen do Argentiny. Mamka se ukázala jako šikovná manažerka. Podpořila mě Česká spořitelna, Orlická stavební společnost a mnoho jiných dalších.“
TŘETÍ nejlepší juniorka světa
30 let uplynulo od vašeho největšího úspěchu na MS v německém Duisburgu. Jak vzpomínáte na třetí místo? „Vzhledem k úspěchům naší mládežnické reprezentace, byla vždy medaile na ME nebo MS něčím, co se neurodí každý rok. Má nejbližší konkurentka Eva Repková ze Staré Ĺubovny dosáhla dokonce na druhé místo na MS do 18 let, kdy byla ještě o rok mladší. Slovenky (Eva Repková, Regina Pokorná, Zuzana Hagarová) vyhrály v roce 1999 ME družstev žen, tak byly dobré! Poděkoval jim osobně i slovenský prezident. S Reginou a Zuzkou hraji v Bundeslize. Vrátím se k sobě. Jednu partii jsem po šesti hodinách hry přerušila. Dohrávala se druhý den dopoledne. Remízovala jsem ji, ale v autobuse jsem s otevřenýma očima vymyslela vyhrávající tah Kh1. Bylo to jako ze seriálu Dámský gambit. Nemohla jsem nedočkavostí vydržet, abych vyhrávající tah předložila panu Horovi a přesvědčila se, že to tak je. Bylo to tak. Musela jsem bojovat v příštích kolech ještě víc. Mě neúspěch dřív nastartoval, teď už mě položí (směje se). V posledním kole jsem hrála teď již se špičkovou velmistryní Kovalevskaja o třetí místo. Ona mně nabídla v prohrané pozici remízu. Já věděla, že mi remíza stačí na třetí místo, měla jsem horší čas a tak jsem remízu přijala. Vyčítala jsem si to ale ještě hodně dlouho. Mohla jsem mít 7 bodů. To mi kazilo náladu radovat se ze svého úspěchu. Bohužel mě nikdo nefotil a nemám žádnou medaili. Předali mi jen průhledný plastový kvádr s číslem 3. Tento výsledek není nikde zmiňován. Asi tehdejšímu šachovému svazu opravdu nepřišel výjimečný.“
TŘETÍ NEJLEPŠÍ juniorkou světa byla Martina na MS 1992 do 18 let v německém Duisburgu. Jednu z nejcennějších trofejí ukázala na setkání mistryň v Pandě.
Martina očima Jaroslava HÁJKA, bývalého předsedy KM ŠSČR a šéfa Zaječic
„Martinu Holoubkovou jsem poprvé viděl při 23. ročníku Zaječic v roce 1985, bylo jí 10 let. Jiří Daniel přivezl dvě šestičlenná žákovská družstva, obsadila 13. a 38. místo, hrálo 46 týmů. Martina uhrála 4 body z devíti partií, stejně jako o dva roky starší Vladimír Kořen, který hrál za Teplice. Asi náhoda (směje se). O tři roky později, v roce 1988 to však byla jízda. Jiří Daniel přivezl 3 družstva, to nejsilnější získalo stříbrné medaile, hrálo 52 družstev. Martina (již druhým rokem v tom nejsilnějším) uhrála 6 bodů, celkem startovala v Zaječicích 5x, naposled jako žákyně v roce 1989.
Po konci komunistů byl zvolen nový Šachový svaz a já se stal předsedou Komise mládeže. Ihned jsme zavedli nové soutěže žactva jednotlivců i družstev od okresů až po Mistrovství republiky (dříve žactvo končilo v okresech). To se ukázalo jako prozíravé, neboť naši přeborníci uspěli na ME i MS v míře dodnes nevídané. Také Zaječice dostaly statut Mistrovství republiky.
A ještě k památnému Mistrovství světa v německém Duisburgu. Peněz bylo na šachovém svazu málo a tak jsem zorganizoval výpravu auty rodičů. Výhrou byla účast trenéra ing. Vratislava Hory, který připravoval naše největší medailové naděje. Také se dvě bronzové urodily, získaly je Martina Holoubková z Rychnova nad Kněžnou v D18 a Regina Pokorná z Bratislavy v D10. Bylo i dalších 5 umístění v první desítce, to je dnes nedosažitelné. Pokud mám správné informace, tak letos nemáme na MS mládeže ani jedno umístění v první desítce.
Článek je o Martině, ale musím ještě zmínit Jiřího Daniela, který pochází z nedaleké Skutče a který dlouhá léta v Rychnově nad Kněžnou vychovává nové šachisty. Martina je jeho dosavadní triumf, ale stále více se prosazuje Tomáš Mík, třeba to dotáhne také tak daleko.“
PŘÍŠTĚ: Velkou slávu si Martina užila v Jakartě a Moskvě
SOUSTŘEDĚNÍ V SSSR (dnešním Rusku) 1989. Martina hraje mezi ruskými velmistry a trenéry jako Dvoreckij, Kajdanov a kamarádkou Innou Gaponěnko.
SPONZORSKÁ AKCE Nadace Věry Menčíkové v Hradci Králové a simultánka Martiny Holoubkové. Psal se rok 1991.
ŠACHOVÝ VLAK 2015. Martina vpravo hraje s Hanou Modrovou, kterou si v Bratislavě spletli s Livií Klausovou.
S MAMINKOU MARIÍ u vambereckého vánočního stromu a paličkovaného betlému na Husově náměstí.
