Se šachami procestovala celý svět. Dnes je paní učitelkou, čtyřnásobnou maminkou a manželkou oblíbeného moderátora ČT Vladimíra Kořena. V roce 1993 získala doživotní titul FIDE Woman International Master. Nejvyšší ELO výkonnost měla 2335 bodů. Je vítězkou nejkvalitnější šachové soutěže na světě, německé Bundesligy.
V rozhovoru pro Orlický týdeník a web Pandy pokračuje a na své začátky vzpomíná mezinárodní šachová mistryně Martina KOŘENOVÁ - Holoubková (47), která pro Rychnovskou školu šachovou, jak ji někdy s pýchou nazýváme, vyprodukovala za svou dobu největší individuální výsledky.
Pojďme zavzpomínat na vaši bohatou šachovou kariéru. Kdo a v kolika letech vás naučil šachy hrát? „Mamka mě přihlásila do šachového kroužku ve třetí třídě. To bylo na základě lístečku, který Jirka Daniel rozdával po školách. Z ročníku jsem v kroužku zůstala sama. Pamatuji si, jak nás Jirka učil tahat koněm, ne do L, ale rovně a šikmo. Ze začátku jsem zvládala i vše ostatní, například violoncello. Postupně jsem se toho musela vzdát, abych se na šachy mohla zaměřit. Vyžadovaly pravidelnou docházku na kroužek, oddílový přebor a víkendové turnaje.“
Vašim prvním trenérem byl Jiří Daniel, jak na něho vzpomínáte? „Vzpomínám na něho, že měl v sobě ohromnou energii, aby z nás něco bylo. A nesoustředil se jen na jednoho, toho nejlepšího, ale vždy na všechny. Udržoval tím v kroužku řevnivost a soutěživost. Nemohla jsem si být nikdy jistá, že jsem nejlepší. Proto jsem řešila co nejvíc, chtěla vždy přinést hotový domácí úkol. Kupovala jsem všechny šachové knihy, které vyšly. Doma jsem si je celé přehrála, málokdy přečetla, to byla ztráta času (směje se). Diagramy a partie mě zajímaly. Nejvíc mně v paměti utkvěla hra Po stopách Garriho Kasparova. Jirka nás podle zisku bodů přesouval po políčkách a zapichoval špendlíkem naše jméno. Ve škole jsem vedla šachové kroužky a jeden rok jsem zvolila téma Po stopách Magnuse Carlsena. Nezapichovala jsem špendlíky, ale tiskala razítka. Každé dítě mělo svoji šachovou figurku. Plakát visel po celou dobu na chodbě a spolužáci aspoň nezjistili, kdo je jak úspěšný.“
Které dětské turnaje máte dodnes ve své paměti? „Měla jsem nejraději turnaje, kde se hrálo o nějakou jinak nedosažitelnou věc. Prstýnky z Rožďalovic, zlaté oříšky z Prahy, korunky bílé královny z Mladé Boleslavi, perličky z Kolína. Součástí výhry byla i možnost vybrat si knihu nebo plyšáka, ale to nebylo vůbec důležité. Mít však zlatý prstýnek nebo oříšek nic nenahradilo. Mám je skoro 40 let doma. Nejvíc se mi líbil turnaj v Praze O kouzelné oříšky pro dívčí družstva, který jsme třikrát vyhrály.
HVĚZDA! Na začátku 90tých let patřila Martina k nejlepším juniorkám na světě! Nejlepšího umístění se dočkala na MS 1992 do 18 let v Duisburgu a to třetího místa.
Mistryně očima Jiřího Daniela
„Martina přišla do kroužku prvňáků, ale sama už chodila do druhé třídy. Měla a dosud má stálý úsměv na rtech. Mizí na chviličku jen při zamyšlení. Už v těch svých sedmi letech vynikala propočtem variant. A měli jsme také štěstí, že ve stejném kroužku vedle ní rostli další vynikající šachisté, Petr Kačírek, Martina a Romana Pallová, Mirek Hofmann, Mirek Pavlíček a další. Byla jedničkou neporazitelné party, která měla i svůj pokřik provázející slavná vítězství po celém Československu. Mohl bych o ní a o té partě trénující v suterénu pod sokolovnou a hrající fotbal každou přestávku na tehdejším škvárovém hřišti vyprávět a psát celý život. Byli a zůstali skvělí.“
Který mezinárodní turnaj se vám líbil nejvíc? „To bylo ME do 16 let v rumunské Mamai. Skončila jsem pátá. Pamatuji si krásný sál a před každou partií zněla píseň, lepší „nastartovací“ píseň jsem už nikdy neslyšela. Možná díky tomuto zážitku jsem si ráda na turnaje brala walkmana. Na kazetách jsem měla nahrané písně Gotta a jiných, které jsem si před partií pouštěla. Jednoho dne jsem si začala brát nutellu a tu jsem pak mlsala také před každým kolem, v Indonésii nebo na olympiádě. Dnes dokážu sníst nutellu za jeden den. Jednou jsem dostala tolik skleniček nutelly, kolik mám písmen ve slově Martina a protože jsem velký fanoušek tenisu, projedla jsem jednou celý Wimbledon (směje se). Nakonec se jí vždy přejím, ale nejde ji nechat nedojedenou. Trochu mi to připomíná šachy. Vždy se přejedly, ale nešlo odejít.“
Žijete v Praze, jak vzpomínáte na Rychnov, školu, gymnázium a kamarády? „Bydlíme v Říčanech. Vzpomínám na školu asi jako každý. Měla jsem dva světy, každý byl jiný. Opravdovější jsem byla na šachách. Tam jsem zlobila, byla drzá, vztekala se kvůli prohrám. Ve škole jsem si hrála na vzornou žákyni. Moc jsem se nekamarádila s kluky. Přidávala jsem se do skupinek holek vždy jako ta další. Můj starší bratr byl vzorný student, mnohem chytřejší než já, všechno znal, všechno četl, tak jsem se chovala, jak se to ode mě očekávalo. Na gymnáziu mě doma doučoval. Bez něho a kamarádky Lenky, která mi přes kopírák přepisovala hodiny, bych školu s mým vypětím nezvládla. Můj třídní na gymnáziu mi říkal, budu tě pouštět na šachy, když mi budeš z turnajů posílat pohled. Pohledy jsem nadepisovala Dr. Fr. Dosedla. Myslím, že jich měl nakonec docela hodně. V posledním ročníku jsem už měla individuální plán studia. To ale znamenalo, že jsem se ještě víc odtáhla od dění ve třídě. Prakticky každý měsíc jsem byla dva týdny na šachách. Po gymnáziu jsem ještě rok chodila na Obchodní akademii v Kostelci nad Orlicí, naučila jsem se psát všemi deseti. Psaní na stroji miluji. Na kytaře také používám všechny prsty při vybrnkávání. Klavír mi však nešel, raději jsem se ve dvaceti naučila hrát na housle.“
SIMULTÁNKA Martiny před ME juniorek 1992 v Hradci Králové, v modrých šatech paní Holoubková.
Cokoliv jste dělala, tak naplno, že?
„Nerada jsem prohrávala, nešlo přestat na to nemyslet. Zajímala mě jen první místa. Když jsem viděla, že první už nebudu, často jsem skládala zbraně. Tuto vlastnost mám pořád, nepřešlo mě to. Když jsem odjezdila mistrovství Evropy a světa, poznala jsem, že šachy doma mě už nebaví. Jen v reprezentaci nebo na německé bundeslize. Přípravné tréninkové turnaje u nás, přebory republiky, různé openy jsem si již nedokázala užít. Nebyla žádná ambice. Celý týden jen hrát, číst a procházet se po městě, každý den to samé.“
RYCHNOV nejlepší v republice
S Rychnovem jste vyhrála třeba Velkou cenu Československa, byli jste nejlepší v celé naší zemi! Jak vzpomínáte na tento tým? „Pamatuji si, že jsme jezdili po celé republice (Ostrava, Bratislava, Prešov, Šaľa) a hráli jako tým. Přitom jsem se snažila na každém jednotlivém turnaji získat cenu pro nejlepší dívku. Několikrát se mi to podařilo. Mám to spojené jako s nejmilejším obdobím, kdy jsem hrála za Rychnov. Drželi jsme partu, bylo hodně legrace.“
Na které další týmové úspěchy ráda vzpomínáte? „Rychnovské šachistky získaly putovní pohár turnaje O kouzelné oříšky. Třikrát tento mezinárodní dívčí turnaj v Praze vyhrály. Vzpomínám si, že jsme spali i v tělocvičně. Zájem o turnaj byl ohromný. Hrál se v jedné velké sídlištní pražské škole. Mně to tenkrát připadalo, jako kdybych přijela do ciziny. Samí cizinci, spousta organizátorů a velká úroveň. Oříšky jsem si schovala, protože jsem je měla jako velkou vzácnost. Když se dívám na film Bota jménem Melichar, vzpomenu si vždy na tento turnaj. Školy v Praze mají zvláštní atmosféru.
RYCHNOVÁCI před čtvrt stoletím! V soutěži 64 osmičlenných týmů skončil Rychnov na 2. místě. Zleva stojí Jiří Daniel, Martina Pallová, Jana Kalíková, David Klíma, v přední řadě Martina Holoubková, Robert Daniel, Jan Papáček, Drahomír Dostál, Romana Pallová, Tomáš Zábrodský a Zuzana Fléglová.
RYCHNOVÁCI ZA ŠACHOVNICÍ. Zleva Tomáš Zábrodský, Martina Holoubková a Petr Kačírek.
Panda vždy patřila k nejlepším, na zápasy jste jezdili mikrobusem a zpívaly dokonce hymnu? „Autobusem jsme jezdili na turnaj do Frýdku - Místku. My jsme si dost věřili. Byl to pro nás rival, kde jsme se chtěli co nejvíc ukázat. Podřizovalo se tomu vše, i pohodlí při cestě autobusem. Zastavovali jsme kvůli přestávkám a hráli náš oblíbený fotbal. Speciálně na tuto akci jsme volali: Naše škola šachová v Rychnově nás vychová. Po vývinu rošáda, boj o střed a tak dále, nejkrásnější pocit máme, když nám soupeř skládá krále. Šach, mat, hurá, hurá, hurá!“
PŘÍŠTĚ: Argentina, Brazílie, Martina procestovala svět
ANKETA TÝTÝ 2015. Martina s manželem a oblíbeným moderátorem České televize Vladimírem Kořenem a kamarádkou Lenkou ze Skuhrova.
OCENĚNÍ TRENÉRKA A CVIČITELKA roku 2011 obdržela Martina Kořenová od Českého olympijského výboru v čele s Milanem Jiráskem (vlevo).
