Za chyby se platí. Někdy a nějak.

  Víme to všichni. A nic tomu nepomůže ani snaha o nápravu chyb na poslední chvíli. Všichni to máme za sebou a všichni své chyby opakujeme. Já jsem se před letními prázdninami nechal nahlodat jedním z rodičů dorostenců, který mi řekl, že jim společné tréninky nic nedávají, snad jedině to, že se sejdou. A zrušil jsem společné tréninky dorostenců, kteří do dorostenecké ligy skočili jako dvojnásobní vicemistři České republiky mladších žáků. Zrušil jsem je já, bylya to moje chyba, která mě teď hodně mrzí.

  Absence tréninků se teď projevila nejen tápáním v zahájeních, kde ve snaze nasednout na kouzelný vítr porušujeme obecné principy zahájení, ale také ve středních hrách i v koncovkách, které byly doménou našeho společného tréninkového procesu. Jsem přesvědčen, že je to hlavní důvod podzimní prohry s Pardubicemi B i s Brnem, s družstvy, která mají na rozdíl od nás podstatně nižší ratingy.

  Chyby už zvolna napravujeme pátečními on-line tréninky s Honzou Horákem a po novém roce bych rád obnovil dřívější tréninky prezenční.