OSM statečných v Třinci

Tak trochu se to dalo čekat. Záchrana už zařízena 2 kola před koncem a před námi cesta do dalekého Třince, který je nabitý spousty velmistrů a mezinárodních mistrů. Vyhlídky nikterak růžové a k tomu krásné jarní počasí, takže omluvenky se šířili do A týmu jak infekce nějaké neznámé bakterie.

Osm lidí se nakonec podařilo dát do kupy až v sobotu odpoledne a to v A týmu nebývá zvykem. Bylo jasné, že si jedeme pro výprask a konečné skóre tomu tak i nasvědčuje. Ale realita za šachovnicemi nebyla zase tak hrozivá a výsledek je ve finále možná až příliš krutý.

Vezmu to od 1. šachovnice Piotr Sabuk hrál s českým reprezentantem Michalíkem velmi ostrou pozici, která skončila nakonec v koncovce Dáma plus tři pěšci proti dvěma věžím a dvěma pěšcům. Když už se zdálo že partie skončí remízou, tak najednou Piotr podává ruku Michalíkovi a partie končí po 5 hodinách boje porážkou. Moc nechápu proč, no ale proto nehraju na 1. šachovnici a vykrývám záda áčku jen když nejsou lidi.

Také na druhé šachovnici to byla tuhá bitva a mladý talent Michal Fiedorek se slovenským reprezentantem Petríkem se držel celých 5 hodin. Partie to byla rovná, dokonce si myslím, že chvílema měl Michal poziční výhodu, ale nakonec se slovenskému matadorovi podařilo dostat pozici do věžovky kdy na královském křídle měl soupeř převahu pěšce 3 na 2 a dámském křídle zase Michal 2 na 1. Bohužel na dámském křídle nebyly Michalovi pěšci spojeny a to rozhodlo. Těžkou věžovku, kterou by většina z nás dala dávno za remis nakonec po 7 hodinách boje Petrík vyhrává, ale Michal zaslouží absolutorium jak vzdoroval soupeři o více jak 300 ELO silnějšímu.

Skvěle si poradil na třetím prkně Salwek Machlowski s Kubou Szotkowskim českým mládežnickým reprezentantem. Přehrál ho Slawek skvěle a doporučuji tuto partii přehrát jako náplast na rozdrásanou duši panďáckých fandů.

Na 4. šachovnici se odehrál souboj veteránů Walka s Pepou Katenáčem. Další z neskutečných děl našeho Pepina nakonec skončil až téměř ve 4 odpoledne jako poslední partie. Pepa hrál nezvykle aktivně od prvních tahů, ale pak propásl šanci na dle jeho slov zdrcující útok po h sloupci, soupeř stihl vyměnit figurky a nakonec musel hájit o něco horší koncovku lehkých figur. V ní nedal svoji kůži snadno a asi kdyby v Třinci neměli hráči penízky nejen za nastoupení k partii, ale i za individuální výsledky, asi by to dal za rozhodnutého stavu soupeř za remízu. Ale takhle jsme se skutečně zdrželi dlouho a díky tomu domů dojeli až téměř po večerních zprávách.

Na 5. šachovnici zahrál výborně i Honza Horák. S českou reprezentantkou Olgou Sikorovou hrál výborně a tlačil zprava i zleva. V autě pak Katenáčo vyprávěl, že asi v rozhodující okamžik přehlédl Honza klíčový taktický úder, ale co je na tom pravdy nevím, spíše jsem se věnoval řízení a tak líčení dojmů ze zápasů jsem poslouchal stylem jedním uchem tam druhým ven. Každopádně Honza měl v partie více ze hry a možná nakonec škoda remízky, chvílema se zdálo že v partii bylo více. I tak ale remíza s takovou hráčkou potěší.

Na 6. šachovnici jsem to zkonil já hned v zahájení. Soupeře jsem nalákal na zisk kvality a už si to maloval, jak moje dvojice střelců po této oběti soupeře zcela rozmetá. Zkušený soupeř, ale moji lest prohlédl a místo vzetí kvality (dvojúder střelcem na poli c4) suše rozpoutal nekonečnou sérii výměn, která skončila pro mne koncovkou věž a kůň na mé straně a věž a střelec na soupeřově straně a k tomu jako bonus pro soupeře pěšec navíc. Ještě jsem vymyslel zápletku kdy jsem se koníkem vydal pro zapomenutého pěšce na a7 a s motivem rozběhnout volného pěšce a do dámy (což byla asi jediná možnost jak reálně v partii pokračovat), ale koník se v zátylku soupeře nakonec tak zamotal až tam o život přišel a bylo po partii.

Na 7. šachovnici to bylo opravdu rychlé a nevím jestli nestor rychnovského šachu 80 letý Jarda Zikmund ještě někdy bude hrát draka. No já dávám bod za odvahu že s námi na tak dlouhou cestu vůbec vyrazil a to ještě v situaci kdy den před tím přilétl z výletu z Afriky. To se ti důchodci mají:-)).

A na závěr na osmé šachovnici skvělý Vláďa Martyniuk. Partii nakonec prohrál, ale oba hráči (soupeř ELO k 2300) hráli takřka učebnicově pozici s izolovaným pěšcem. Oba udělali přesně co měli ale v závěru se soupeřův král vyvlékl ze série věčných šachů a volný b pěšec nakonec rozhodl o výhře domácího hráče. Vláďa si každopádně svým výkonem řekl o pozvánku i do posledního utkání doma proti Orlové a možná nebo skoro určitě nám tu roste další talent, který jen chybí více hráčských zkušeností se hrou proti výrazně silnějším hráčům.

Celkový dojem z utkání tak jen kalí velká dálka do Třince a poměrně opravdu pozdní návrat a a příliš krutý výsledek vzhledem k průběhu partií. Tento tým má velkou budoucnost a pokud opory nebudou sabotovat některé daleké výlety a podaří se nám ještě vhodně doplnit tým o 1 – 2 hráče, myslím si že bychom nemuseli každý rok hrát o záchranu ale nakonec třeba o čelní příčky v 1. lize. Potenciál týmu rozhodně vidím.

  Miroslav Pavlíček, kapitán týmu