Martino, pozorně jsem sledoval Tvoje výkony na olympiádě v Budapešti. Do pátého kola jsi hrála výtečně, remizovala jsi dokonce s olympijskými vítězkami z Indie. V šestém kole přišel zkrat, z něhož ses do konce turnaje neprobrala a pokazila jednu pozici za druhou. Můžeš to nějak vysvětlit?
Nemůžu říct přesně, co se stalo, jako bych měla nějaké okno. V šestém kole (s Alžírskem) jsem chtěla držet lepší pozici, ale neubrzdila jsem výměny až do prohrané střelcové koncovky. Před výměnami věží se mi zatočila hlava a přestala myslet. Tahy probíhaly nějak automaticky a nepamatuji se na ně. Od partie jsem se už nezvedala, což normálně nedělám, protože když nejsem na tahu, raději přemýšlím při chození po sále. A po partii jsem se nemohla hýbat a mluvit. Postupně se to zlepšovalo. Byla jsem z toho tak otřesena, že jsem si přestala věřit. Neměla jsem kontrolu nad svým tělem. Dokonce mi přestalo chutnat. Nepotřebovala jsem jíst, nutila jsem se k tomu. Myslím, že se na mě při partii sesypalo víc, než jsem mohla unést. Myšlenkám na povodeň jsem se vyhýbala programově. Snažila jsem se nikomu nevolat, nečíst zprávy. V roce 1997 jsem hrála turnaj v Drážďanech, přišly velké povodně na Moravě a já na ně po turnaji dala celou svou výhru. Na pokoji jsem prožívala každý déšť. To ale o nic nešlo, žádná reprezentace.
A teď k věci. Co dalšího se událo?
Domluvila jsem se s kapitánem, že si přijdu po obědě přehrát na šachovnici varianty, které jsem se učila v počítači. Po příchodu mi kapitán řekl, že mu před půl hodinou přišla v mailu zpráva od nějakého šachisty, že na něho ten dotyčný podá trestní oznámení kvůli jakési pomluvě. Kdo to byl, mi neřekl, i když jsem to chtěla vědět. O této informaci jsem měla mlčet. Holky se nic nedozvěděly a on na to sám úplně zapomněl. Bohužel jsem neměla dost času s tou zprávou pracovat. Po přípravě jsem se šla strojit do olympijského dresu a hodinu před partií nás už autobus vezl k sálu. Přijížděli jsme včas, abychom se nedostali do nějakého problému s časem jako Indky s námi. V autobuse jsem si ještě procházela pozice, zrovna se jednalo o těžkou přípravu. Jakmile člověk zašel dovnitř, odevzdal mobil a končila jakákoliv komunikace se světem. Nastalo soustředění. Když se mě jeden oficiální fotograf zeptal, zda se můžeme jako družstvo fotit, nešly jsme, protože by to narušilo soustředění některých hráček, které chtěly o něčem takovém předem vědět.
Do šestého kola jsem přijímala rady od svého mentálního kouče Mariana Jelínka. O výhružné zprávě se nestačil dozvědět a po šestém kole jsem se s ním už nespojila. Říkala jsem si, nevyznám se sama v sobě, nemůže tomu rozumět ani on. Snažila jsem se restartovat a na šestou partii zapomenout. S nikým jsem ji neřešila, jako by se nehrála. Moje snaha nedopadla moc úspěšně.
Z jiných zdrojů jsem se dozvěděl, že autorem toho mailu načasovaného doprostřed olympiády měl být trenér Říčan pan Stárek, je to tak?
Zaznělo to ve zprávě z olympiády od kapitána ženského družstva.
Tak to je tedy jasné vysvětlení. Sám nejsem schopen hrát partii, když se mi do mysli při partii vloží nějaký další podnět. Je skoro nemožné to vytěsnit.
Několik let jsem absolvovala soudní spor. Úspěšně. A odrazilo se to na počátku olympiády v mých výkonech. Každý, kdo hraje šachy, ví, jak je důležitý klid na partii. Takže není asi překvapením, jak reagovalo mé podvědomí na další výhrůžky trestním oznámením a soudní tahanice, které přímo i nepřímo vyplývaly z onoho e-mailu.
Můžeš se vyjádřit i k atmosféře v týmu?
Když jsme se po posledním kole měla každá vyjádřit k atmosféře v týmu, mlčela jsem. Hlavně proto, že jsem stále hledala odpověď, co se stalo. A když jsem se dozvěděla, kdo onen mail napsal, považuji to za přesně mířenou zákeřnost. Po pátém kole totiž vyšel článek na svazovém webu s mojí titulní fotkou. Kdybych se dozvěděla hned, kdo mail poslal, řekla bych rovnou ne, dnes hrát nemůžu.
Holkám moc děkuji, že to uhrály i za mě, a skončily jsme skoro jako nasazené.
Dnes přebírám ocenění od starosty Říčan za stříbrnou medaili MČR a účast na šachové olympiádě. Aspoň za tu remízu s vítězkami olympiády si ho snad zasloužím.
Otázky kladl Jiří Daniel
