Informace od pana Josefa Kráma

   -  Od Jana Moravce zmizela v Rychnově pamětní deska pplk. ruských legií  Karlu Vašátkovi, legendárnímu veliteli našich legionáři v bitvě u Zborova, po němž byla pojmenována rychnovská Panská ulice, než ji komunisté přejmenovali na Fučíkovu. On by si toho taky nikdo ani nevšiml, ale deska byla mezi balkonem a prvním oknem tzv. ředitelské vily gymnázia. Byla slavnostně odhalena rychnovskou jednotou Československé obce legionářské 4. července 1937 u příležitosti oslav 20. výročí bitvy u Zborova a Rychnovák Karel Rathouský tuto událost dokonce zdokumentoval kratinkým filmem, který se jako zázrakem zachoval. Při té příležitosti byla přejmen ov&aacut e;na vedlejší ulice na Zborovskou (za komunistú se tak jmenovat nemohla, byla tedy Revoluční, nyní je znovu Zborovská) a park před gymnáziem nesl jméno Sady čs. legií. V nich byla z pomníku obětem 1. světové války odstraněna roku 1942 socha legionáře se lvem a pak byla zapomenutá na dvoře pojišťovny, která tehdy sídlila v radnici na Starém náměstí. Odtud si ji 1984 odvezl na chalupu v Orlických horách jeden Rychnovák. Tím ji paradoxně zachránil – půl roku poté spadla zeď, před níž socha stála, a v lednu 1990 ji vrátil na původní místo. Dodejme, že 25. ledna 1938 se městská rada jednomyslně usnesla, aby rychnovská kasárna byla nazvána Vašátkovým jménem, k jejich slavnostní ;mu odev zdání mělo dojít 1. května 1938, ale pro neklidnou dobu byla tehdy slavnost odložena a pak už k ní nedošlo…  V dopise protektorátního Zemského úřadu v Praze ze 14. září 1939 je ve věci pamětní desky Karlu Vašátkovi rukou dopsáno sejmouti a pietně uložiti do musea. A pak je tam rukou přeškrtnuto slovo pietně. V kronice města je záznam, že byla zachráněna včasným zásahem zdejšího městského policajta Jana Šulce, který ji s pomocí místního zámečníka v noci tajně odmontoval z budovy gymnasia a ukryl v podstřeší staré radnice spolu s deskou T.G.M. s budovy městských úřadů. Ta Vašátkova deska už tam není a nikdo neví, kde je. Ani muzeum, ani ředitel gymnázia.

  - Sochařská práce Josefa Wagnera z roku 1930 s motivem rychnovské panny na jelenu a československým státním znakem nad kdysi hlavním vchodem do okresního úřadu, nyní městského, je znehodnocena.  Z této práce na budově okresního úřadu, která byla dokončena 26. října 1930 (její slavnostní otevření tehdy bojkotovali komunisté), zmizela slova LÉTA PÁNĚ (místo nich je prázdná plocha) a z prsou českého lva byl vytlučen znak Slovenska, proto teď na něm vidíme velmi dobře viditelnou tmavou "opravu".  Po vzniku ČSR se totiž slovenský dvojramenný kříž a trojvrší Tatra, Mátra a Fatra staly součástí všech tř& iacute; československých znaků. Zvláštní postavení měl na malém znaku republiky Československé, kde byl umístěn jako srdeční štítek, aby tak byla zdůrazněna úcta a vážnost Čechů ke Slovensku v nově vzniklém státě. Citujeme z městské kroniky poprvé: Provedení této desky vyvolalo už zpočátku mnoho zbytečné, nepovolané a zbytečné kritiky, jejíž výtky se obracely nejen na „klerikální“(!) prý znění nápisu (pro slovo „Páně“), ale i futuristicko-kubistické provedení v kameni. Ten druhý zápis: 30. července 1942 byla sňata z budovy okresního úřadu kamenná deska nad hlavním vchodem; znak ČSR už dříve z ní otlučen. Místo desky proveden ve štuku n& aacute;p is Der Bezirkhauptmann. Česky okresní hejtman. O obnovu této desky akademickým sochařem Zdeňkem Kolářským usiloval v letech 2005-06 tehdejší místostarosta Jaroslav Kos, ale po jeho odchodu z funkce k tomu nedošlo.   

-   Za 2. světové války zmizely bohoslužebné věci ze synagogy. Budiž tu uvedeno svědectví mimořádně svěžího Rychnováka Zbyška Středy (*1919), že se 1970 setkal v Rudé hvězdě (nynějším hotelu Havel) se synem rychnovského rabína Fischera z jedné londýnské čtvrti, původem Rychnovákem (této rodině, jež přežila válku v Anglii, patřil rohový dům v Komenského ulici pod základní školou). Ten mu vyprávěl, že jeho otec používá v Londýně původní rabínský šat a další bohoslužebné věci z rychnovské synagogy, které se do Londýna dostaly tak, že roku 1964 prodala československá vláda 1564 svitky t& oacute;r y, mezi nimi i osm z Rychnova nad Kněžnou, Ralphovi Yablonovi, který je předal do westminsterské synagogy v Londýně. Ta vytvořila památník Memorial Scrolls Trust, aby se o ně postarala. Následně bylo 1400 svitků zapůjčeno židovským komunitám a organizacím po celém světě. 

 - Ve stejné válce byly v dubnu 1942 zrekvírovány zvony (zachoval se amatérský filmek Karla Rathouského, kde to rekvírování je zachyceno; takto byly zrekvírovány  pro válečné účely nacistického Německa zvony z 24 kostelů a kaplí na Rychnovsku).  V Rychnově byly zvony snímány 21. dubna 1942 z  kaple Proměnění Páně: 40 cm vysoký a 50 cm široký, na jeho oblině byl reliéf Kristus na kříži  a pod korunou zvonu nápis Sláva Bohu na výsostech; ze zvonice u kostela svatého Havla, vysoký 60 cm,  široký 105 cm  s reliéfem Madony s Ježíškem na oblině a na koruně nápis Zdr&aacu te;vas Maria, milosti plná; z kostela svatého Havla  polední zvon Panna Maria s Ježíškem,  vysoký 46 cm, široký 56 cm, na jehož oblině byl také reliéf Madony s Ježíškem a na koruně nápis Zdrávas Maria, oba ulité  mistrem Buřilem v Kuklenách 1924; umíráček z věžičky, vysoký 20 cm a široký 28 cm,  na jehož oblině bylo datum 1822. V kronice města je záznam: Zvonek tento byl zrekvírován už za první světové války, ale roku 1925 se dostal zpět do Rychnova. Je zajímavo, že tentokráte zazvonil naposled 20. dubna 1942, provázeje duši toho dne zvěčnělého zdejšího oekonoma  Františka Kurze, jehož povoz přivezl repatriovaný zvonek před 17 lety do Rychnova.         

- Prezident Masaryk  měl v samotném Rychnově extra smůlu: Pamětní deska TGM, osazená 28. října 1928 v průčelí  kdysi obecního úřadu (nyní ZŠ Kolowratská), byla  za komunizmu 6. listopadu 1952 z průčelí pozdějšího domu politické výchovy OV KSČ odstraněna, místo ní – citujeme z kroniky města – v rámci slepého okna byla upevněna dřevěná deska s portrétem maršála J. V. Stalina, jehož obraz byl později nahrazen podobiznou presidenta republiky Klementa Gottwalda. Prostě tam teď zůstala po ní jen světlá skvrna. Až po revoluci 1989 byla přenesena mezi okna na průčelí domu  v dolní části Starého náměstí, jenže tam se stala i jak&yacu te;msi v ěšákem reklamy se Santa Klausem. Že Masarykova socha  byla za minulého reţimu potupně "zahalena" pytlem v podloubí na třetím nádvoří zámku, je taky pravda; nyní napraveno – je opět v Českém Meziříčí. To nemluvíme o krádežích Masarykových bust v Javornici, Pěčíně a Potštejně.     

- V hale polikliniky u nemocnice chybí vynikající sklářská práce Petra Rydla z roku 1977. Zbyly po ní jen úchyty dole a nahoře v lékárně Dr.MAX polikliniky (ani ty tam už nejsou); objevil jsem ji naprosto zapomenutou,  naštěstí nezničenou,  v suterénu té budovy v dílně. Sklářské práce tohoto umělce přitom zdobí zrenovovaný hotel Havel, i svítidla v hodovní síni jsou jeho pracemi. 

 - Rodný dům Karla  Poláčka  byl zbourán v roce 1974 - to v souvislosti s asanací středu města; na té akci se za komunistického režimu dokonce podíleli sovětští vojáci.         

- Sgrafita Leoše Kubíčka (autora mj. busty TGM na Šerlichu před Masarykovu chatou) na domě JUDr. Miroslava Frauenberga v Panské ulici byla zničena při asanaci města v souvislosti s budováním sídla OV KSČ.         

- Jedinečná vyobrazení Rychnova ve zbouraném trávnickém mlýně neexistují (podařilo se mně objevit  jejich černobílé fotografie). 

- Video z událostí listopadu 1989 v Rychnově, protokolárně předané rychnovskému muzeu, se v něm ztratilo (mám předávací protokol).       

- Poláčkova busta je už na třetím místě - odhalena byla 1967 za přítomnosti mj. Josefa Śkvoreckého šikmo naproti Poláčkovu rodnému domu, odtud pak přenesena v březnu 1992 na symbolický Slavín mezi kostel Nejsvětější Trojice a starou zvonici (odhalovala ji Poláčkova dcera Jiřina Jelinowiczová) a potřetí přenesena ve vší tichosti koncem června 2003 na Poláčkovo náměstí. 

- 1977 zrušili komunisté hřbitov u kaple Proměnění Páně, pomníky zničeny a rozkradeny i na stavbu domků. V roce 2007 se mně podařilo objevit ve Zdobnici v Orlických horách v kůlně sochu zmrtvýchvstalého Krista; teď znovu stojí obnovená před touto kaplí.

-   Na jaře 2008 byly objeveny ve sklepě jednoho činžáku tři náhrobní desky z onoho hřbitova (nyní jsou v kapli). Zachráněný křížek z tohoto zrušeného hřbitova je umístěn na novém hřbitově u emauzského hrobu. 

- V chráněné kulturní památce Chaloupky pod zámkem byla zbourána  po roce 1989 jedna chaloupka (první ze směru od hodinářství Schediwy). Na jejím místě měla  být postavena zrenovovaná, ale není tam... 

  - Nahoře z průčelí měšťanského domu na Starém náměstí bylo v komunistické době odstraněno  boží oko, nyní nahrazeno motivem zvonu, Majitel penzionu U Zvonu, který ho z toho domu vybudoval, si nezjistil jeho historii a dostal na přestavbu dotaci. Cedulka na něm hlásá: Tento projekt je spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj.  To přece taky někdo schvaloval. 

  - "Rodný domek" Kocourkovských učitelů byl v roce 2007 zbourán. Největší sláva později osmičlenného kabaretu Kocourkovští učitelé (jejich výrazem řečeno představitelŧ popukalistiky) vrcholila ve 30. letech 20. století. Do roku 1958 měli 1390 veřejných vystoupení (mj. v Rychnově devětkrát, v Dobrušce sedmkrát), zpívali ve filmech Kariéra Pavla Čamrdy, U nás v Kocourkově,  Katakomby a Z českých mlýnů, vytvořili 150 původních skladeb, natočili 18 gramofonových desek a na rozdíl od V+W byli nepolitičtí. Z jejich repertoáru: Otoman a lesní panna, Balada o hřídeli osmkrát zalomené a Balada na váhu. Abychom si udělali trochu představu, pa k např. B alada na váhu byla parodií na stejnojmenný sbor Vítězslava Nováka v podání Pěveckého sdružení moravských učitelů; zatímco Novák apoteozoval řeku Váh, Kocourkovští učitelé pěli o obyčejné decimálce.   

- Za komunistického režimu nesla Štemberkova třída název třída Rudolfa Slánského (cituli z kroniky města: 15. května 1951 k jeho poctě byla třída Štemberkova přejmenována na třídu Rudolfa Slánského, generálního tajemníka ÚV KSČ, který byl oslavován pak v červenci u příležitosti svých padesátin nadšenými slovy v tisku i rozhlasu jako jeden z nejlepších synů našeho národa a skvělý zjev revolucionáře). Pro mladší doplňuji: V listopadu toho roku byl zatčen a pak ve vykonstruovaném politickém procesu popraven 3. prosince 1952. No a pak nesla název Únorového vítězství, ale i na to se nadobro už zapomnělo. Novinka? N a telefo nních budkách v Rychnově (pod poštou, na Starém náměstí a před nádraţím ČD) propagoval v roce 2013 operátor O2 a jeho guru své služby. Udával adresu své prodejny v tomto městě ve Šternberkově ulici. Sorry, ta ulice nenese jméno po šlechticích, ať už se jmenovali Sternbergové či Šternberkové, ale po někom úplně jiném. Jindřich ŠTEMBERKA byl za Rakousko-Uherska zemským poslancem na vídeňském sněmu, zatímco jeho přítel ze studií profesor Tomáš GARRIGUE MASARYK byl poslancem říšským (ta telefonní budka na Starém náměstí byla donedávna  doslova před Masarykovou pamětní deskou). Že na počest TGM, když se stal prezidentem, byla otevřena v Orlických horách Masarykova cha ta, kter ou Jindřich Štemberka slavnostně otevřel, je taky fakt. Málokdo však ví, že jeho bratr Josef ŠTEMBERKA byl v Lidicích farářem, který s ostatními šel v červnu 1942 na popravu. Jemu udělil na Pražském hradě prezident Václav Havel 28. října 1992 in memoriam Řád TGM (o tři roky později také Karlu Poláčkovi). V roce 2012 kardinál Dominik Duka připustil, že církev začne posuzovat, zda má být Josef Štemberka vyhlášen za blahoslaveného.   

Prezentace ke stažení na následujícím odkazu: