Češi po polských turistických značkách

Chce-li Čech do světa, míří obvykle na západ, nebo na jih. Sever? Polsko? Tam přece nic zajímavého není! Jak hluboce se mnozí Pepíci Knedlíci mýlí, ukázalo setkání českých a polských turistů – výjezd do zelenohorské kotliny. Uskutečnil se ve dnech 7. – 8. 6. 2018 za nádherného slunečného počasí. Z obou stran hranice se ho v rámci projektu INSPIR zúčastnilo 25 lidí. Zájezd byl připraven po předchozí dlouhodobé přípravě polského a českého koordinátora branže turistů Slawomira Machlowského, který byl i průvodcem po polském území, a Jiřího Hlavsy, předsedy KČT Rybná nad Zdobnicí, jenž vybral zástupce několika českých turistických spolků.

Česká část výpravy se na palubu autobusu nalodila v Rychnově nad Kněžnou, polská v Náchodě. Přes hraniční přechod Královec – Lubawka jsme dojeli do Kowar. Město leží mezi Krkonošským národním parkem a Rudavským krajinným parkem, které jsou vhodné zejména pro rodinné pěší výlety, a to jak v létě, tak i v zimě. V panoramatu severní strany Krkonoš, který se neustále nabízí, nemůžete přehlédnout Sněžku. Velmi populární je rovněž hustá síť cyklostezek a stezek určených k jízdě na koních.

Kowary jsou spolu s Jelení Horou nejstaršími městy regionu a místem plným staleté historie. Proslavily se hornictvím, kovářstvím, tkalcovstvím a bylinkářstvím. Na každém kroku můžete narazit na cenné památky z minulosti. Účastníci však měli na výběr – buď prohlídku historické části města včetně radnice, která je opravdovým klenotem, nebo návštěvu vyhlášeného Parku miniatur.

Ten obsahuje na šedesát detailně propracovaných zmenšenin nejvýznamnějších staveb ze zelenohorské kotliny, z hranic s Německem, ale i z české strany Krkonoš. „Za hodinu jsme prošli dva a půl tisíce kilometrů,“ říká nám s úsměvem český průvodce Marek Šetina. Prošli. Hlavně však viděli a mohli obdivovat precizní práce zdejších modelářů, kteří na jednotlivých objektech stráví i stovky hodin.

Jedna ze staveb z muzea se v reálu stala východiskem pro další část programu. Po přejezdu a krátkém výstupu jsme stáli u chaty Švýcarka v Karpnickém sedle, odkud pokračujeme pěšky na Velký Sokolík. Cesta není dlouhá, ale náročná, na jejím konci je však zabezpečené ocelové točité schodiště ústící na vyhlídkovou plošinu. Odměnou je úžasný výhled do krajiny okolních pohoří.

Po občerstvení na chatě a přesunu na parkoviště přejíždíme do Wojanowa, kde následovala procházka parkem obklopujícím tamní nádherně zrekonstruovaný historický palác, který dnes slouží jako hotelové a konferenční centrum.

Místem noclehu se stal nenápadný příjemný hotel Zajazd pod Skarpa. Ospalý podvečer ožil s harmonikou a zpěvem Aničky Schůtové, perly rychnovské skupiny COMBI. Neznalé ohromila energií a rozsahem svého repertoáru. Celý zájezd učinila mnohem šťavnatějším, někteří účastníci, mezi nimiž převažovali starší lidé, s ní ztratili ostych a zábrany.   Zástupce partnera FIRIM Swidnica Tomasz Kosciów při večerním turistickém „plese“ na trávě před hotelem řekl: „My jako polský partner jsme mladí lidé a v projektu INSPIR neustále čerpáme ze zkušeností a nápadů českého hlavního manažera Jiřího Daniela. Za přípravu této vydařené akce patří  hlavní dík jemu.“

Ráno jsme se po vydatné snídani vydali k další z památek, kterou jsme mohli vidět v Parku miniatur v Kowarech – na Rytířskou věž v Siedlecinie. Věž je cenná a zajímavá nejen jako historická památka, jejíž základy byly položeny již v roce 1313 za knížete Henryka I., ale i unikátními (nepravými) freskami, jejichž tvorbu zadal tentýž vladař v letech 1345 -6 neznámému umělci z okolí švýcarského Curychu a Konstanze. První restaurátorské práce na historických malbách proběhly před 80 lety.

Ze Siedleczina jsme se posléze přesunuli k Pilchovickému přehradnímu jezeru. V očekávání příjemné procházky kolem vody jsme se v poledním žáru vydali na cestu kolem něj. Čekala nás však přírodní vlnová dráha, nástrahy v podobě četných výstupů a sestupů přes vyčnívající kořeny, vody jsme si moc neužili. Po příchodu k restauraci, kde na nás čekal autobus, jsme ale přemíru sluníčka a absenci vody většinou spravili dobrým místním pivem Lwówek a to nepříjemné bylo rychle zapomenuto.

Za dva dny jsme mohli ochutnat jenom kousíček Polska a vidět v reálu pouhou dvacetinu staveb, s nimiž jsme se seznámili v Parku miniatur. Přesto se budeme k zážitkům ze zájezdu rád vracet, jak o tom svědčí komentář účastnice Jany Srbkové: „Místo přípravy oběda jsem si prohlížela fotky a videa pana Holoubka. Nemohla jsem se od toho utrhnout. Postupně jsem zjišťovala, že dobrý fotograf vidí a všímá si o dost víc než např. já, za což mu děkuji, neboť mi některé věci unikly a já se k nim můžu takto vrátit. Nekonečné díky všem účastníkům zájezdu...“.

Dokumentace cesty Stanislavem Holoubkem je na YouTube jako Zájezd do Polska v rámci projektu INSPIR.  Milan Daniel, foto Stanislav Holoubek, Jiří Hlavsa