V těchto dnech připravujeme k vydání časopis INSPIR 5, z jeho obsahu dnes přinášíme zajímavý rozhovor o výuce češtiny v Jelení Hoře.

  Mluvila s krásnou výslovností polsky i česky. Střídala jazyk podle toho, s kým mluvila. Usmívala se přitom i na východ a na západ. Bylo to na jedné akci Svazku obcí Krkonoše asi před pěti lety. Tehdy jsem se musel zeptat, zda je rodilá Polka, či Češka a rozhodl jsem se s touto mimořádnou osobností česko-polského pohraničí připravit rozhovor. Navštívil jsem ji v jejím domě v Jelení Hoře. Helena Jankowská je rodilá Polka.

Je realizace česko-polských projektů dotovaných EU Tvou hlavní pracovní náplní?

  Ano.

Studovala jsi češtinu na univerzitě ve Wroclawi?

  Ne. Studovala jsem češtinu na Masarykově univerzitě, na fakultě filosofie v Brně. Přitom jsem chtěla studovat ruštinuv Petrohradě, ruština je moje oblíbená řeč. V České republice jsem nikdy předtím nebyla, ale pak jsem u vás studovala v letech2000 celých 7 let.

  Jak jsi své vzdělání uplatňovala na trhu práce?

  Začala jsem vyučovat češtinu na bakalářské škole v Jelení Hoře. Učila jsem dalších 7 let asi 60 studentů ročně jednu hodinu v týdnu.

Tak to za tebou musí být spousta studentů hovořících česky…

  Nevím přesně kolik. Asi tři sta.

  Učí se takto čeština na nějakých dalších školách v Polsku dnes?

  V Polsku určitě. Nejbližší bohemistika je ve Wroclawi. V Jelení Hoře se na školách čeština nevyučuje, bohužel.

Učíš ještě?

  Profesionální hasiči z celého polsko-českého příhraničí realizují vlajkový projekt Bezpečné pohraničí. V rámci tohoto projektu probíhá výuka polštiny a češtiny. Češtinu učím naše hasiče v Jelení Hoře.

  Pracuješ výhradně pro tento projekt?

  Ne, mám i další aktivity jako tlumočnice. Hodně spolupracuji s Jelenohorským kulturním centrem, se Společenským domem Jilm v Jilemnici. A Jilemnici mám moc ráda. Pracuji také pro Svazek obcí Krkonoše a Jilemnicko.

Při komunikaci Čechů s Poláky dochází velmi často k překvapení při výkladu některých výrazů. Máš s tím nějaké zkušenosti?

  Ale ano. Je při tom často i hodně legrace. Už během studia jsem připravila sborník nějakých perliček.

Můžeme s nimi počítat pro některé z příštích čísel našeho časopisu?

  Proč ne… Uvedu i dnes několik příkladů. V polsko-českém složení jsme u kamaráda-Čecha seděli u televize a popíjeli vínečko. Najednou se náš hostitel zvedl a oznámil, že jde pro něco k vínu, a že to budou buráky. To nás-Poláky dost překvapilo, protože „burak“ je polsky červená řepa a tu nejsme zvykli pojídat u vína. Dalším příkladem může být slovo „čerstvý“. Česká kamarádka se v polské pekárně zeptala, jestli jsou koblihy čerstvé. Paní prodavačka se na ni obořila a odvětila, že samozřejmě čerstvé nejsou. Polsky „čerstvý“ totiž znamená, v případě pečiva, tvrdý. To moje kamarádka netušila.

Jsi také projektovou manažerkou. Která lokalita je ti v Čechách nejbližší?

  Asi ta Jilemnice.

Co bys považovala za největší přínos pro česko-polské projekty v pohraničí?

  Aby bylo víc peněz na setkávání lidí. Aby se neposuzovalo, zda je projekt inovativní nebo se opakuje. Stmelení společností lze dosáhnout pouze opakováním.

Ještě něco?

  Tunel pod Sněžkou.

A jaké jsou tvé zkušenosti z realizace těchto projektů?

  Je obecně přebyrokratizováno. Evropské programy na podporu přeshraniční spolupráce se na národní úrovni zbytečně komplikují. Chceme být papežštější než papež. Získání relativně malé dotace zaměřené pouze na setkávání vyžaduje spoustu papírování. Navíc vyvinutý firmou TESCO SW informační systém pro administraci a řízení projektů je naprosto nevyhovující a stále selhává. Další nevýhodou je princip předfinancování. To znamená, že příjemce dotace si musí celý projekt sám předfinancovat a až po vyúčtování dostane refundaci. Tento proces je zdlouhavý. Například vím o projektech, které byly ukončeny v roce 2016 a jejich náklady nejsou dosud proplaceny. Pro menší neziskovky, i pro menší obce, by to bylo likvidační.

Jaké jsou příznivé zkušenosti?

  No, že ty projekty vůbec jsou.

Máš při své tlumočnické práci vůbec nějaké problémy?

  Určitě. Oříškem jsou třeba technické věci, odborné názvy. Třeba u agrární komory jsem se musela naučit plemena krav. A vůbec – s jazykem se děje něco hrozného, někdy dostávám spoustu chyb při zadání překladů z českého do polského jazyka. Nejdřív musím překládat z češtiny v uvozovkách do češtiny.

A co máš na své práci nejraději?

  Moje práce je můj koníček, jsem ráda mezi lidmi. Nemám ráda konference, raději kulturní akce.

Čím bys mohla přispět našemu časopisu?

  Mohu nabídnout třeba své postřehy na rozdílné chování Čechů a Poláků.

  Děkuji moc. Tomu můžeme dát prostor v příštím čísle.

  Rozhovor připravil v kopci nad Jelení Horou Jiří Daniel.

 

Aktualizace těchto stránek je spolufinancována z projektu INSPIR - intenzivní spolupráce sítí institucí regionů,
reg. č. CZ.11.4.120/0.0/0.0/15_006/0000097 realizovaného v letech 2017-2020